Základy hodnocení akro soutěží
Pozice rozhodčího vyžaduje vhodné umístění z pohledu okolních objektů, viditelnosti nějaké referenční roviny, ale také například způsob sezení. Rozhodčí by měl hodnotit v sedě, v pohodlné poloze, tak aby byl natočen kolmo k hlavní ose provádění akrobatického letu (kolmo na hlavní osu boxu).
Existence referenční roviny je klíčová k aplikaci obecných pravidel jako je posuzování CGT a ZLT, tedy hlavních atributů pozorovaných manévrů. Jako referenci se nejčastěji používá horizont. Lze však používat i hranu souvislé vegetace, oblačnosti střechy budov apod. Je však třeba individuálně posoudit jejich charakter vzhledem k horizontální rovině.
Horizont nemusí být z pozice rozhodčího vhodně viditelný, pokud se například pozice nachází v kopci, resp. nad nebo pod úrovní průmětu akrobatického boxu. Souvislá hrana oblačnosti je ideální, protože často bývá v relativní poloze blízko sledovaného letadla, musí však být přítomna, což se neděje příliš často. Další typy oblačnosti však mohou zdánlivě klamat svými nepravidelnými tvary apod. Stejně to pak platí i pro střechy budov, linii porostu atd.
Pohodlné a stabilní sezení je dalším předpokladem pro dlouhodobou schopnost koncentrace. Vliv na kvalitní schopnost hodnocení mají také osobní pocity jako je chlad, horko, únava, hlad apod.
Dráha těžiště (Center of Gravity Track) - CGT
Dráha nebo průmět těžiště (Center of Gravity, CG) je myšlená čára sloužící k základnímu posouzení pohybu letadla za letu. Zjednodušeně řečeno se jedná o průmět pohybu letounu jako hmotného bodu bez ohledu na natočení os letadla.
Dráha těžiště (CG) se označuje jako Center of Gravity Track (CGT).
V momentech, kdy se posuzuje CGT se nesmí nechat rozhodčí zmást úhlem náběhu, resp. polohou podélné osy letadla. Zejména při letu na zádech při malých rychlostech bude podélná osa letadla vykazovat výraznou odchylku od CGT.
Správné posouzení CGT vyžaduje statický referenční bod nebo ještě lépe rovinu jako je třeba horizont, oblačnost, souvislá vegetace, budovy apod. Lze využít i bližší objekty v zorném poli, jako je prst, desky se sestavou, tužka apod.
Příklad 1: Letadlo přechází z vertikálního letu dolů do horizontálního letu. Přestože se poloha podélné osy po dokončení oblouku jeví v poloze paralelní s horizontem, dráha těžiště CGT pokračuje v mírném klesání. Takový jev je předmětem bodové srážky.
Příklad 2: Letadlo přechází z vertikálního letu nahoru do horizontálního letu. Poloha podélné osy letadla se bude po dokončení oblouku měnit s narůstající rychlostí letu, což je nezbytné k udržení horizontální polohy CGT. Takové chování je správné a není předmětem bodové srážky.
Podélná osa letadla (Zero Lift Axis) - ZLA
Podélná osa nebo také lehce zavádějící označení - úhel náběhu letadla se označuje jako Zero Lift Axis (ZLA).
ZLA je myšlená linka opticky spojující nejzazší bod ocasu a čumáku letadla. Nemusí to však platit pro všechna letadla a je na individuálních schopnostech rozhodčího správnost ZLA posuzovat. Poloha ZLA bude záviset na symetričnosti profilu křídla a jeho nastavení vůči trupu. Obecně platí, že u akrobatických speciálů je nastavení profilu a křídla symetrické a ZLA je více odpovídá spojnici bodů na ocase a čumáku. U letadel pro základní výcvik bude převažovat asymetričnost a kvůli důrazu na stabilitu letadla a tedy bude pozorovatelná výraznější odchylka ZLA od siluety
Poloha ZLA vůči CGT je funkcí aerodynamických vlastností letadla ovlivněných zejména rychlostí letu, resp. rychlostí obtékání letadla. Při posuzování ZLA je také nutné brát ohled na rychlost a směr větru, který bude mít vliv na odchylku ZLA a CGT zejména při vertikálních linkách.
Aplikace posuzování ZLA a CGT
Při hodnocení se aplikuje posuzování CGT a ZLA takto:
CGT - horizontální linky, oblouky, rotace (výkruty a jejich segmenty), zatáčení.
ZLA - vertikální linky a linky se sklonem 45°
Výkrut na vertikální nebo 45° lince se posuzuje podle CGT, ale poloha před a po výkrutu podle ZLA. Při výkrutu umístěném např. v přemetu se celý manévr posuzuje jen podle CGT.
Je třeba brát v úvahu, že při výkrutu prováděném letadlem jehož ZLA neprochází opticky středem trupu se bude výkrut jevit jako sudový, ale ve skutečnosti se může jednat o perfektně umístěnou CGT a tedy pak jev není předmětem bodové srážky.
Vliv větru
Vítr bude mít vliv na všechny pozorované linky a oblouky. Vliv poroste s vyšší rychlostí větru, ale bude také relativně (opticky) ovlivňovat dráhu letadla podle jeho rychlosti a délky prováděné linky.
V případech, kdy se posuzuje ZLA nesmí rozhodčí vliv větru uvažovat jako odchylku, která je předmětem bodové srážky. Tedy v případech vertikálních linek a linek se sklonem 45°. Při výrazném vlivu větru to však může být velmi obtížné. Například když je linka příliš krátká k objektivnímu posouzení polohy ZLA. Piloti se často snaží s tímto efektem bojovat formou úmyslného zplošťování 45° linek proti větru a zostřování po větru. Ekvivalentně na vertikálních linkách. Takové úmyslné kompenzace vyžadují velké zkušenosti a velkou dávku tréninku, protože se odchylky pohybují v řádech jednotek stupňů podle síly větru, jeho směru, směru letu apod. Rozhodčí musí v každém případě posuzovat to co vidí, tedy polohu ZLA bez ohledu na vítr.
Poloha na 45° lince, která je větší než předepsaný úhel se označuje jako ostrý - steep a v případě menšího úhlu jako plochý - shallow.
Poloha na vertikální lince potom jako kladný - positive nahoru nebo dolů, respektive záporný (na zádech) - negative nahoru nebo dolů.
V případech, kdy se posuzuje CGT je na pilotovi kompenzace provádět a v rozhodčí ve svém hodnocení vítr respektuje. Například při provádění přemetu v ose vanutí větru musí pilot přizpůsobit jeho tvar tak, aby se rozhodčímu CGT jevila jako kruhová. Tedy v části protivětru tahat pomaleji a udělat oblouk proporcionálně větší a po větru naopak utáhnout a odstranit unášivý vliv.
Vítr bude mít vliv na délku 45° linek. Uletěná vzdálenost se navíc bude také opticky snižovat s různou rychlostí letu. Například při provádění výkrutu na 45° lince proti větru bude nutné část po výkrutu mírně prodloužit, protože letoun se pohybuje nižší rychlostí než před výkrutem a silný vítr ještě více opticky zkrátí délku linky. Jinak dlouhou linku bude nutné provádět ve stejném prvku při bezvětří nebo při provádění po větru.
Vliv je nezanedbatelný i v případě horizontálního letu. Některé vybrané figury u kterých se hodnotí souměrnost jsou zvláště citlivé na vliv větru. Například čtvercový přemet (square loop neboli televize) zahajovaný proti větru bude nutné patřičně přizpůsobit při letu v horním segmentu, tedy v části po větru. Opět platí, že rozhodčí vliv větru neuvažuje a hodnotí to co vidí.
Vítr podle svého směru a síly bude mít také zásadní vliv na umístění celé sestavy v rámci akrobatického boxu. Boční složku může pilot kompenzovat zejména v obloucích bez srážky hodnocení. Více detailů v části o prostoru.
Známkování (Marking)
Každá figura začíná s ideální známkou 10.0 bodů. Rozhodčí postupně sráží bodové hodnocení na základě pozorovaných odchylek.
Hodnoty známky za figuru nabývají hodnot 10.0 - 0.0 s rozlišením 0.5 (půl) bodu. Například 8.5, 3.5 atd. Známka 0.5 se neuděluje. Kumulace srážek je označována jako 0.0 Soft Zero (SZ).
Hodnotí se chyby, nikoliv správné provedení. Zásadou však je, že rozhodčí hodnotí jen to co skutečně vidí. Pocity se nehodnotí, respektive se vychází z principu "Benefit of Doubt". Princip znamená, že když si rozhodčí není jistý nebo není schopen odchylku posoudit, tak bodovou srážku za danou odchylku neprovede.
Základní metodika hodnocení:
- Každá figura na hlavní ose (po větru nebo proti větru) musí být letěna ve směru předepsaného náletu - Official Wind (OW). Figury letěné v nesprávném směru jsou hodnoceny známkou Hard Zero (HZ).
- Směr letu figury na vedlejší ose (cross axis), respektive pilotem zvolený směr letu není předmětem hodnocení. Pokud pilot let přeruší, musí však navázat ve stejném směru. V opačném případě je figura hodnocena známkou HZ. HZ se také dává za nesprávný směr na vedlejší ose, pokud na ní figura začíná a končí a pilot nezvolí směr odpovídající nákresu figury.
- Figura musí začínat v normálním (normal) letu nebo v letu na zádech (inverted) na hlavní ose (main axis) nebo na vedlejší ose (cross axis) s CGT letounu přesně v horizontu. V případě kluzáku může být CGT v rozmezí do -10° od linie horizontu bez bodové srážky.
- První figura sestavy/programu začíná okamžikem kdy letadlo zahájí manévr v rámci figury. Figura končí v momentě kdy letadlo dosáhne horizontálního letu, resp. dokončením posledního manévru figury s horizontálním CGT.
- Za odchylku každý 5° od předepsané polohy v každé ze tří os letadla zvlášť se známka sníží o 1.0 bod.
- Teoreticky odpovídá každým 2.5° odchylky bodová srážka 0.5 bodu. Rozpoznání tak malé odchylky rozhodčím je však téměř nemožné. Půlbodová srážka se ideálně používá v případě nerozhodnosti o velikosti pozorované odchylky menší než 5°. Pokud je například odchylka 17°, není možné takovou odchylku reálně posoudit. Rozhodčí reálně rozpozná odchylku v rozmezí 15-20° a má možnost srážku reflektovat známkou 6.5.
- Kumulace odchylek nebo jednotlivá odchylka překračující 45° odpovídá známce 0.0 (SZ).
- Jednotlivá odchylka větší než 90° odpovídá známce HZ Hard Zero.
Klíčem k správnému hodnocení je snižovat postupně známku od 10 na základě pozorovaných odchylek stanovenou bodovou srážkou. Nehodnotí se dojmem z celkového provedení figury nebo tzv. "wow" efektem.
Rozhodčí musí vzít na vědomí, že plné soustředění, zejména u vyšších kategorií, tedy při složitých figurách a jejich rychlém provádění, je klíčem ke správnému "fair-play" přístupu. Rušivé jevy, nepozornost, neschopnost aplikace pravidel nebo jejich neznalost jsou nepřípustné faktory při výkonu činnosti rozhodčího.
Příklad hodnocení figury (viz. obrázek):
- Horizont na vstup (entry) a konci (exit) figury se posuzuje podle CGT.
- Oblouk (corner) A a E se posuzuje podle CGT.
- Linka (line) B a D podle ZLA.
- Výkrut (roll) v segmentu C podle CGT.
- Ve všech segmentech se také sleduje poloha křídel (roll) a směr (direction) vůči osám boxu.
- Rádius oblouku (corner) A se nemusí rovnat rádiusu oblouku E.
- Linka (line) B a D musí mít stejnou délku. Pokud nemají, pak za poloviční poměr je srážka 2.0b, třetinový 3.0b a pokud jedna z linek zcela chybí tak 4.0b.
Příklad tvorby známky (z obrázku):
- Letoun začíná figuru s CGT +5° (pitch), bez bočení (yaw) s náklonem křídel mezi 5° a 10° (roll) -> -1.0b - 1.5b = -2.5b
- Výkrut je proveden přesně na vertikále s přetočením o 8° a levým křídlem visícím o 5° -> -1.5b - 1.0b = -2.5b
- Linka B je dvakrát delší než linka D -> -2.0b
- Letoun končí figuru 5° pod horizont s směrem vůči hlavní ose mezi 0° až 5° -> -1.0b - 0.5b = -1.5b
- Celková známka za figuru je: 10.0 - 2.5 - 2.5 - 2.0 - 1.5 = 1.5b
Specifika hodnocení typů manévrů a figur
Pro konkrétní rodiny figur dle Arestiho katalogu prvků se v maximální možné míře aplikují výše uvedené principy. Jednotlivé figury a jejich kombinace nebo kombinace s výkruty mají specifické náležitosti hodnocení.
Hodnocení konkrétních figur a prvků: